rok 2012 a verdikt blogu

28. května 2012 v 21:05 | Jennys |  moje maličkost
Přátelé, kamarádi, moji drazí čtenáři,

už nějaký ten rok se tu skutečně nic neděje. Člověk v průběhu let navíc mění i své názory, ale nač přepisovat celý blog přítomnou realitou a změnou životního pohledu??

Upřímně? S odstupem času, když si to tu čtu zpětně, od roku 2006-2009.... musím uznat, že i mě občas fascinují mé vlastní hlody nad životem :-D ....

Ne, blog ale neruším. Proč? Zcea jasné. Zkrátka nechci.

Takže verdikt zní:

Chlapi? Phe.
Rozchody? Možná občas vysvobození :-D
A hlavně: Pravá láska? Neexistuje. Tak nebuďmě naivní :-)


:-* miluji vás.

Vaše Jennys
 

Bojte se, Jennys přichází

30. listopadu 2009 v 18:21 | Jennys |  moje maličkost
Tak Vás tu opět po několika měsících vítám....To jsem Vás ale překvapila, viďte? Nebojte, bloček není pasé, jenom já se pomalu rozpadám a semnou vše ostatní.....a proto přemýšlím, zda tuto stránečku opět nějak něčím oživit, ať taky nejsem sama a jsem mezi Vámi, kteří mě pravidelně tenkrát navštěvovali. To víte, chybí mi to :)

A jak se jinak máte? Povídejte?
Zima pomalu přichází, proto Vám sem rovnou dám jeden hezounký obrázeček pro potěšení:))

Život a jedna velka ironie....

15. ledna 2009 v 21:30 | Jennys
Je mi ze všeho špatně..... Otevřu balkon, opřu se o zábradlí a rozhlížím se. Nikdy jsem nepocítíla takový vnímavý pocit. To ticho a tma do které se mísí světla lamp a tajemství. Ovinu se dekou, protože je zima, zavřu oči a poslouchám..... Ptáte se co? .... To ticho. Jediné co zaslechnu je bouchnutí zavírajících se dveří od sousedu. Ale ani to mě nevyruší z jakýsi mé meditace.... Myšlenky mi nedají na klidu, vpadnou, nebo spíše se mi vetřou do paměti. Uvědomuju si, co a koho během života ztrácím a po kom se mi ztýská... Ztratila jsem kamarádku.... Nejlepší kamarádku v mém životě...... " A co budem dělat až kazdá bude jinde?" .... " zůstanem dál nejlepšíma kamarádkama" ... odpovídá mi... Po každý když si vzpomenu, příjde mi vše absurdní. Ubohá hloupá slova... realita je vždycky jiná... HNUSNÁ....trpká, bodlavá...Měla jsem kamaráda, bezva kamaráda...."Mišule, stav se dame kafčo a kecnem" ..."fajn, docela se nudim, za 5 minut na kafcu s babi"...kdo by řekl že i s opačným pohlavím se dá celkem bez jakýchkoliv problémů a provokací pokecat... A co je ted? ... Nic než soused.... Jen soused, žádný kamarád, kamarádi se do háje neposílají.... Během těchto životních omylů tu poznávám ještě jednu holčinu...chodili jsme spolu 2 roky na základku, kdo by řekl, že z nás dvou se stanou nejlepší přátelé... nejlepší? ... no... je fakt, že každá jsme uplně jiná, nedokáže semnou prožít mou radost, tohle uměl někdo jiný..... moje druhý holčičí já.... dokázali jsme se obě rozbrečet.... Pamatuješ? ....Byli jsme tenkrát na základní škole a jednou o prázdninách byli noční hasiči v Neda.... Vy jste prohráli a mě dal poprvý a naposled v životě kopačky kluk.... oboje ve stejnou chvíli...a naše reakce??.... běželi jsme k sobě, objali se a brečeli si do ramen.... Nechci už na to vzpomínat, ty si "užíváš" života, nebudu rozebírat jak a jsme pro sebe nic než vzduch.... Musím říci, že mám alespoň zprdelekliku, že mému nynějšímu méně bližšímu já mohu říci alespoň něco málo... Trochu se vykecat i když ne pořádně, taky koho by zajimaly moje hlouposti a keci..... Viď? .... Co člověk nadělá........
Zhasly už lampy a jen měsíc který lemuje krajinu svým světlem a odráží stříbrnou zář od sněhu mě do tváře a osvětluje balkón... Měsíc je muj kamarád, pomohl mi nahmatat kliku abych se dostala domky do tepla.....
Je to zvláštní vypisovat své myšlenky a své pocity ale je to těžké když nemáte kam to všechno vůbec poslat.....
 


Zimička

14. listopadu 2008 v 20:16 | Jennys |  moje maličkost
Ahoj děcka tak co, jak se těšíte na zimu, už se to pomalu blíží jestlipak už nakupujete dárky, já osobně jsem teda bez peněz takže doufám že to nedopadne špatně. Ani do školy se člověku nechce vztávat, přítelovi se už orosujou jak brejle tak i knírek, no vypadá to bledě, a jestli to dopadne, tak se mi bude brzy orosovat i autičkoo jupi ale jooooo na ten požitek se docela těšim. Co vy nějaké new zážitky, tak rozvedeme nějakou diskuzi, co vy na to?

Vrátila jsem se...

5. října 2008 v 19:39 | Jennys |  láska
Vrátila jsem se, nevím na jak dlouho ale jsem tu se svými pár větami které jsem napsala dnes večer....... no posuďte sami, mysl pracovala sama za sebe......


Vycházím z domu……rozhlídnu se, nikde nikdo, jen já, krásný podzimní vánek a klidné ticho v šeru…… vyjdu na starou štěrkovitou cestu a jdu nevím kam…….. vím jen kudy….. vánek si pohrává s mými vlasy a já jdu po cestě, kterou lemují stromy s krásně obarvenými podzimními listy……. nadešla melancholie….. vzpomínky, historie, strach a chlad…. Každý krok, každá vteřina je vzpomínka na vše co bylo, je a bude….. Bude za vším jen jedna obrovská černá čára, ta štěrkovitá cesta se stane minulostí a nastane něco nového, něco nepoznaného a neozkoušeného….
Vycházím z cesty a pod nohami mi začne křupat jemný sníh se spoustou vloček, každá je jiná, každá je originální a žádná není nikdy dvakrát. Co krok to teplo na srdci….. Jako bych byla šťastná, jako by někdo mávnul kouzelnou hůlkou a vše zlé se otočilo v dobro. Nádherný pocit. Brouzdám sněhem a za mnou zůstávají jen stopy které za pár dní zavane další vrstva vloček. Vracím se zpět. Domů, do tepla. Někdo tam na mě čeká….. Někdo na kom mi záleží a komu záleží na mě…… Zavřu za sebou vchodové dveře, svléknu si kabát a on mi přinese teplý čaj. Sedíme u krbu, sledujeme jak v osvětlené tmě od pouliční lampy padají vločky….. každá je jiná, každá je v něčem krásná a originální….. Usínám mu v náručí, je mi krásně a cítím se v bezpečí……..







konec

29. února 2008 v 20:37 | Jennys |  moje maličkost
Další článek??? no ne doslova, jen menší oznámení, že se tato stránka stane pasivní.........proč??? nikdo nemáte návrhy a to jsem vás o ně tak aspon dvakrat prosila.............. takže, od ted mam prázdniny.......... pokud by se možná i někdo uráčil napsat koment, budu ráda.................... asta la vista......... mrtvá Jennys........

Co dál?? :o((

20. února 2008 v 21:47 | Jennys |  moje maličkost
No, tak tu jsem znova, ale nevím co sem mám přidat, tak aspoň píšu něco, jakože žiju....... smůla vidte? :oD neeeee tak ja spis uz jsem v tak marny situaci, ze bych od vas potrebovala menčejší pomoc - poradit, co mam sem na tuto stránku přidávat, jelikož mě zaprvé nic nenapadá a zadruhé chybí mi čas, ale pokud mi někdo poradíte ráda si ten čas udělám. :o))

Skutečnost nebo sen

29. prosince 2007 v 22:13 | Jennys |  láska

(Mé chvilkové chytnutí se poezie.....)

Sedím u okna a sleduju tu osvětlenou krásu tam venku. Pouliční lampy svítí podél silnic a lehký sníh se pomalu snáší na zem. Všude ticho, nikde nikdo jenom já sedím za oknem a vychutnávám si ten hřejivý pocit na duši, nevím čím to je ale je mi krásně…. Jediný co mi ale schází je ten druhý. Druhý člověk, má druhá polovička má láska. Vždyť jsou vánoce, já také nechci být sama……Venku něco je. Je to tmavé, nemůžu to rozeznat, ale pomalu se to z dáli přibližuje, až teprve u jedné pouliční lampy si všimnu obrysu těla a jeho tváře. Je to jakýsi kluk, kterého jsem tu ještě nikdy neviděla. Pomalu se přibližuje k té lavičce v malém altánku u nás v parčíku. Jeho tvář se mi zdá být smutná, jakoby mu někdo scházel. Najednou se ta smutná tvář podívá směrem ke mně. Něco mě tam k němu táhlo, jakoby mě ten kluk vyzýval jít tam za ním tam do altánku. Bylo to silný pocit, ale nevím proč. Sebrala jsem se a se spoustou myšlenek jsem se oblékla a vyšla ven. Šla jsem směrem k němu. Pomalu jsem viděla jeho rysy. Byl to tmavě hnědovlasý kluk s nádhernýma velkýma modrýma očima a neodolatelnými rty, které jakoby se na mě usmály. Úsměv jsem mu oplatila, ale přišlo mi, že čím blíž jsem k němu, tím víc se mi on vzdaluje. Když jsem od něj už jen pár metrů, zmizel úplně. Ale jako bych slyšela jeho nádherný hlas, který říká: " jsem ten, kterého jsi tak dlouho hledala. Tvoje láska, jsem tu pro tebe" ……ano, byla……. byl to můj vysněný kluk. Zesmutněla jsem a na patě otočila směr domov…….. Sedla jsem si zpátky k oknu, a otřela slzu, která mi mezi tím z ničeho nic ukápla. Asi z pocitu že jsem málem našla mou vysněnou lásku o kterou jsem najednou zase přišla. Ve skutečnosti jsem ji našla, ale byl to jen sen, který se opakoval pokaždé, když jsem si vzpomněla na mou vysněnou druhou polovičku. Pokaždé, když sněží tam sedává a dívá se na mě a já čekám, kdy doopravdy přijde. Já věřím že jednou přijde................

Co myslíte, přišel???

Kam dál