Život a jedna velka ironie....

15. ledna 2009 v 21:30 | Jennys
Je mi ze všeho špatně..... Otevřu balkon, opřu se o zábradlí a rozhlížím se. Nikdy jsem nepocítíla takový vnímavý pocit. To ticho a tma do které se mísí světla lamp a tajemství. Ovinu se dekou, protože je zima, zavřu oči a poslouchám..... Ptáte se co? .... To ticho. Jediné co zaslechnu je bouchnutí zavírajících se dveří od sousedu. Ale ani to mě nevyruší z jakýsi mé meditace.... Myšlenky mi nedají na klidu, vpadnou, nebo spíše se mi vetřou do paměti. Uvědomuju si, co a koho během života ztrácím a po kom se mi ztýská... Ztratila jsem kamarádku.... Nejlepší kamarádku v mém životě...... " A co budem dělat až kazdá bude jinde?" .... " zůstanem dál nejlepšíma kamarádkama" ... odpovídá mi... Po každý když si vzpomenu, příjde mi vše absurdní. Ubohá hloupá slova... realita je vždycky jiná... HNUSNÁ....trpká, bodlavá...Měla jsem kamaráda, bezva kamaráda...."Mišule, stav se dame kafčo a kecnem" ..."fajn, docela se nudim, za 5 minut na kafcu s babi"...kdo by řekl že i s opačným pohlavím se dá celkem bez jakýchkoliv problémů a provokací pokecat... A co je ted? ... Nic než soused.... Jen soused, žádný kamarád, kamarádi se do háje neposílají.... Během těchto životních omylů tu poznávám ještě jednu holčinu...chodili jsme spolu 2 roky na základku, kdo by řekl, že z nás dvou se stanou nejlepší přátelé... nejlepší? ... no... je fakt, že každá jsme uplně jiná, nedokáže semnou prožít mou radost, tohle uměl někdo jiný..... moje druhý holčičí já.... dokázali jsme se obě rozbrečet.... Pamatuješ? ....Byli jsme tenkrát na základní škole a jednou o prázdninách byli noční hasiči v Neda.... Vy jste prohráli a mě dal poprvý a naposled v životě kopačky kluk.... oboje ve stejnou chvíli...a naše reakce??.... běželi jsme k sobě, objali se a brečeli si do ramen.... Nechci už na to vzpomínat, ty si "užíváš" života, nebudu rozebírat jak a jsme pro sebe nic než vzduch.... Musím říci, že mám alespoň zprdelekliku, že mému nynějšímu méně bližšímu já mohu říci alespoň něco málo... Trochu se vykecat i když ne pořádně, taky koho by zajimaly moje hlouposti a keci..... Viď? .... Co člověk nadělá........
Zhasly už lampy a jen měsíc který lemuje krajinu svým světlem a odráží stříbrnou zář od sněhu mě do tváře a osvětluje balkón... Měsíc je muj kamarád, pomohl mi nahmatat kliku abych se dostala domky do tepla.....
Je to zvláštní vypisovat své myšlenky a své pocity ale je to těžké když nemáte kam to všechno vůbec poslat.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 :( :( | 9. března 2009 v 18:44 | Reagovat

Pěkný...!!!

2 Kiara Kiara | Web | 15. března 2009 v 17:12 | Reagovat

ahojíís ;) tak jsem se znovu vrátila ke psaní povídek... další kapitolu si můžeš přečíst u mě na blogu, a plsky, zanech komentík..díky =o)

3 MiHaRu MiHaRu | Web | 7. července 2009 v 13:02 | Reagovat

mááš nádherný blog.. a ten dess.... nádhera!

4 Jennys Jennys | 14. července 2009 v 21:45 | Reagovat

[3]: Mocky děkujiii : o )) vážím si toho

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama